Historie projektu

aneb

jak to tehdy začalo ( znovu )

K železnici a modelářství jsem se dostal už v dětství. S bratrem jsme měli modely od tehdejšího výrobce PIKO velikosti H0. Táta nám postavil občas kolejiště a my jsme celí zdivočelí řídili provoz vlaků. Pár domků a nějaký ten tunel nám stačilo k radosti, že řídíme malý svět. Vzhledem k dispozici bytu, kde jsme žili nebylo možno postavit opravdu veliké kolejiště a tak jsme se museli spokojit s tím, že se na nějakou desku přidělalo pár vyhýbek a už se jezdilo.

Prázdniny jsem často trávil u babičky a u dědy v Zábřeze. Oba dva pracovali na železnici , přímo na nádraží, takže ač proti přepisům jsem tam nějaký ten čas taky trávil společně s nimi. Kolik spěšnin jsem odvozil na ještěrce už nespočítám, ale nějakej ten balík to byl. Samo, že jsem neřídil a pouze seděl na místě spolujezdce.tehdy byla ještě nádraží plná lidí a hodně lidí cestovalo. Dnes jsou nádraží poloprázdná , né li úplně prázdná a atmosféru cestování již dávno ztratila.

V roce 2006 jsem podniknul krásnou cestu přes část Alp v obytném autě. Jedním z mých cílů byl i Albula pass ve Švýcarsku, naneštěstí  jsme kempovali ve Svatém Mořici a pro projížďce a krásné procházce kolem RHB železnice z Predy do Bergunu, jsem v Bergunu narazil na obchod s modelovou železnicí. Rázem jsem si vzpomněl, že doma někde leží kufr se zbytky modelů a „modelová horečka“ byla zpátky. Tak takto to znovu začalo.

A co nyní ?

Oblíbil jsem si Rakousko. A právě významné železniční tratě v Rakousku Semmeringbahn, Taurenbahn, Brennerbahn , Giselabahn a Arlbergbahn slouží jako předloha mého kolejiště. Bohužel nejde o kopii přesně nějakého úseku či stanice ( nebo zastávky ) , nejde to vzhledem k rozměrům místnosti, ale bude to takový střídmý mix věcí ze všech koutů Rakouska.

Proč právě Rakousko ? V létě v roce 1991 jsem se znenadání probudil v nočním rychlíku z Benátek do Vídně, právě jsme projížděli nádraží v Kapfenbergu  já se začal rozhlížet , kde to jsem a jak tedy vypadá to kapitalistické Rakousko. Jakmile jsme projeli Semmering tunel bylo jasné , že začínají „Alpy“ !! Ono kdybych býval se šel podívat na druhou stranu tak bych už nějaký ten kopec viděl, ale pro nás bez podrobných map s minimální znalostí míst kudy naše cesta z Itálie povede to bylo něco. Dneska vím, že se jedná o poslední kopce Alp , směrem na východ. Na mnohé jsem se vyšplhal, vylezl nebo doplazil. Už tehdy jsem si říkal, že se sem musím vrátit. Nyní je doba, kdy pravidelně jezdíme na vánoce právě na Semmering a já rád vzpomínám na tu první cestu v roce 1991. ( bylo mi 15let )

Payerbach pohled z viaduktu 1991/2009

Semmering s jednotkou 4010 v roce 2003

další foto z roku 1991